Zase to
začalo jaksi nenápadně, chtěl jsem do krasu a skončil na Dachsteinu. Milan si na poslední
chvíli rozmyslel Martinku na Gerlach v Tatrách, protože se mu nezdálo složení týmu a volal mi, že
když to bude ten Hochkesselkopf, tak jede se mnou. No rozmýšlel jsem se fakt dlouho, celý 2 vteřiny.
Plán byl následující, vyrazit v pátek odpoledne, večer postavit stan v kempu a brzo ráno vyrazit
lízt. Až na to, že v recepci už nikdo nebyl a ráno otvírali až v devět, no to už by jsme nemuseli
nikam tak pozdě chodit. Dal jsem teda na stan lístek s datumem příjezdu a předpokládaným odjezdem a
kam jsme šli. Z městěčka Filzmoos vede mýtná cesta k chatě Oberhofalm, odkud začíná nástup. Brzo
ráno je mýtné automatické a nefungovalo na 20E bankovky, tak jsme ještě hledali kde nám rozmění.
Naštěstí bylo otevřeno pekařství. Přístup je v průvodci za 2:15 h, nám to trvalo o 30
min. dýl. Poslední část je v suti a pod nástupem 20m po strmým firnovým poli. V cestě už
jedna dvojice byla a druhá přišla chvilku po nás. Naštěstí nikdo nikoho nebrzdil, jenom ti nahoře na
nás občas něco shodili.
První délka je krátká a lehká, takový
choďák, 3.a 4.délka celkem pěkný plotnový lezení za 4. Další tři délky jsou zase lehký a ukloněný,
tak jsme to vyběhli, až jsem si říkal, že na oběd jsme nahoře. Pak ale začaly pršet shora ty šutry a
to nás zpomalilo a taky jsme za sebou měli tu jednodušší část. Ne že by to bylo moc těžky, ale taky
to mělo vliv na rychlost. Čím výš jsme byli, tím větší pozor jsme museli dávat, aby jsme na ty dole
něco neshodili. 4. délka je rozlámaná spára v ukloněné plotně. Dával jsem pozor čeho se chytám, ale
nic nepovolilo. Asi se to zdálo na pohled horší než to bylo. 8. klíčová délka za 5+ je na hory
zajištěná luxusně a chvilku se to leze jako kout, chvilku jako plotna. 9. délka začíná krátkým
kolmým lezením a potom je to hodně ukloněný. 10. vede kolem dvou obrovských dír. Ještě byl trochu
problém s orientací ve 12. délce. Mírně vpravo vede řada nových borháků v plotně a ty si Milan málem
spletl s naší cestou. Poslední délka už by šla i bez lana, ale asi je schválně vedená po sem tam
skalce, aby se neshazovala dolů suť, která je tam všude. Na vrchol je to už kousek bez
lan.
Na vrcholu jsme trochu pojedli, něco vyfotili a radši
šli rychle dolů, protože se valil mrak a my jsme chtěli vidět na sestup. Sestupuje se nejdřív
západně po hřebenu a před prudšími skalami se zahne doprava. Jsou tam fixní ocelové lana. Jak jsme
se napojili na turistickou (místy lana na přidržení) cestu Linzerweg, už to bylo v pohodě. Teda bylo
by, kdyby mě o něco výš netrefil do kotníku šutr, který shodil Milan. Beztak schválně, záviděl mi
mou lehkost pohybu, která se tímto samozřejmě vypařila. Obě dvojky, co lezla nad náma i
pod náma jsme už neviděli. V kempu jsme byli 20:30h.
Další
den už jsme měli vyhrazený na cestu. V recepci jsme místo vysvětlování dali náš lístek, na což borec
odpověděl významným ááá. Po cestě jsme se ještě stavili na koupačku v Grundlsee v Toteskách a
navečer byli v pohodě doma.
Hodnocení výstupu:pěkná horská cesta
dobře jištěná, rozestupy jištění v lehčích délkách 4-6m, v klíčové délce 2-3 m. Udávané časy na
bergsteignu zase neseděly, asi jsme pomalí. Celkem nám cesta trvala od auta k autu 12,5h. 3h nástup,
6,5h lezení a 3h sestup. Samozřejmě jsou v tom i přestávky na jídlo, ale ty jsme zase nijak
neprotahovali.
